Za kulisy událostí - Na transportní vrtulník Mi-171 nedají čeští vojáci dopustit. Jde o robustní stroj, který je nenáročný na údržbu a zároveň odolný vůči špatnému počasí. Nedostatek má jediný: jeho provoz je závislý na dodávkách náhradních dílů od firem z Ruska. Právě fakt, že ruské stroje dodnes tvoří páteř českého vrtulníkového letectva, by již brzy mohl ohrozit fungování celé armády.
„I když současná podoba unijních sankcí se nás bezprostředně nedotkne, je možné, že ruská strana odpoví vlastním embargem. Tato situace by již způsobila vážný problém,“ potvrzuje státní tajemník ministerstva Daniel Koštoval.
Armáda má ve výzbroji zhruba padesát ruských vrtulníků, ať už jde o bitevní Mi-24, nebo například šestnáct zmiňovaných strojů Mi-171. A podle analýzy, kterou si ministerstvo nechalo zpracovat, by nejpozději do půl roku musela první stroje odstavit. „Tři až šest měsíců je skutečně doba, po které bychom již zastavení dodávek náhradních dílů naplno pocítili,“ uvádí Koštoval.
Armáda má pro tyto případy připravené krizové scénáře. Podle vojenských propočtů by potřebovala k plnění nezbytných úkolů minimálně dvanáct letuschopných strojů. Krátkodobým řešením by byla takzvaná kanibalizace – tedy vymontování součástek z jednoho vrtulníku a jejich instalování do druhého. „Tímto způsobem bychom prodloužili životnost o několik měsíců,“ vysvětluje Koštoval. Pro armádu by to však znamenalo jen nezbytný čas k tomu, aby si zajistila náhradu především dopravních vrtulníků. Jinými slovy, aby si pořídila několik strojů západní konstrukce. „Je zde několik možností: buď nákup zcela nových vrtulníků, nebo pořízení přebytečných strojů od některé ze spojeneckých zemí,“ vypočítává státní tajemník.
To by však znamenalo také značný nápor na armádní rozpočet. Při krajní variantě, kterou by byl nákup nových vrtulníků, počítá ministerstvo s výdaji ve výši až 20 milionů dolarů (400 milionů korun) za kus. „Samozřejmě v armádním rozpočtu bychom na takovouto investici zdroje nenašli. Muselo by tedy jít o rozhodnutí celé vlády, které by s sebou neslo i jednorázové navýšení prostředků,“ vysvětluje Koštoval.
Mnohem pravděpodobnější by nicméně bylo pořízení olétaných, ale stále ještě provozuschopných vrtulníků ze zemí, jako je například Německo nebo USA. „Především USA v současnosti vyřazují velké množství vrtulníků různých typů. Teoreticky je to jedna z variant,“ tvrdí Koštoval. Na stole je však podle něj také možnost pronájmu vrtulníků po vzoru stíhaček Gripen. „Pravda je, že v případě vrtulníků není pronájem běžnou záležitostí. Nicméně zkušenost se stíhačkami ukázala, že může jít o velice efektivní způsob.“
Nehledě na vyhrocení vztahů s Moskvou plánuje česká armáda výhledově část ruských strojů vyměnit: po roce 2016 by ráda nahradila bitevní Mi-24 některým z víceúčelových vrtulníků západní výroby. Naproti tomu u transportních helikoptér nadále zamýšlí sázet na ruskou techniku. „Pokud to mezinárodní situace dovolí, tak zejména s dopravními vrtulníky Mi-171 počítáme i v budoucnu. Jednak mají před sebou ještě patnáct až dvacet let života a jednak je to stroj, který má řadu předností i ve srovnání s americkým typem BlackHawk,“ dodává Koštoval.
Vladimír Šnídl
