Za kulisy událostí – Premiéra Petra Nečase nečekalo na nedávném summitu v Bruselu právě vstřícné prostředí.
Jak zjistil Insider přímo v Bruselu, postavení euroskeptického Česka tu není totiž právě nejlepší a je to hned trojitá ztráta důvěry, co žene Čechy do role bezvýznamných na evropské půdě. Je tu po odmítnutí fiskálního paktu nedůvěra politická, pak je tu po skandálech s eurofondy nedůvěra ve schopnost zacházet s unijními penězi a k tomu se přidává také ztráta důvěry vlastních lidí, tedy Čechů pracujících v institucích EU. Ti sice mohou Praze s lecčíms přímo v centru dění pomoct, ale dávají od ní raději ruce pryč.
"Není to tak, že bych tady (v Bruselu - pozn. redakce) zaznamenával vyloženě negativní reakce na Českou republiku jako takovou. Je to spíš o tom, že se často sama dostává na okraj a český názor pak nemá takovou váhu. Sami se potom připravujeme o možnost dění v EU ovlivnit,“ popisuje současné postavení české vlády v EU jeden z nejvýše postavených Čechů v Unii Jiří Plecitý, člen kabinetu eurokomisaře pro zaměstnanost a sociální věci László Andora.
Poté, co Nečas začátkem roku odmítl přistoupit k unijnímu paktu o rozpočtové odpovědnosti, nikdo nečeká, že by Praha stála v čele nové, hlubší integrace.
Pověst Česka však v Unii nezlepšují ani potíže s evropskými fondy. Politici to sice v rámci diplomatického příměří i zlehčují faktickým odkazem na to, že Česko není jedinou zemí, které Unie pozastavuje čerpání peněz, ale potíž je v příčině, proč se to stalo Čechům.
„Zatímco u jiných zemí, jako je například Německo či Francie, se jedná opravdu o chyby technického rázu, v těch českých případech to zavání korupcí či krádeží,“ nabídl Insideru pohled z Bruselu bez diplomatických příkras například jeden z vysoce postavených zaměstnanců Evropské komise.
„Někdy člověk může mít pocit z některých zpráv v médiích, že jsou (unijní fondy) vnímány jako určitý příspěvek navíc, který odněkud připlynul. Ve skutečnosti jde o investiční politiku, která má nějaký cíl. Je to obrovská příležitost dohnat investiční dluh, který máme, a to platí i pro lidský kapitál,“ říká Jiří Plecitý, jehož nadřízený, komisař Andor, zatípl Česku Operační program Vzdělání pro konkurenceschopnost.
Jak potvrzuje i český euroúředník Plecitý, pokud Čech (stejně jako zástupce každé jiné země EU) začne v Unii pracovat, součástí jeho smlouvy je i paragraf, který říká, že nebude nadřazovat zájmy své rodné země nad ty evropské. Nicméně je veřejným tajemstvím, že ne každý úředník se tohoto étosu drží na sto procent. V Unii, kde je klíčové zákulisní vyjednávání, tomu je v praxi spíš naopak.
Čeští úředníci mají přitom v tomto směru v Bruselu zajímavou pověst – na rozdíl od svých politiků jsou velmi loajální právě EU. Naopak nesmírně odolnou pupeční šňůrou se prý vyznačují například čeští sousedé Poláci nebo Španělé.
Roli v těchto rozdílech bezpochyby hrají národní tradice, ale v případě Čechů jde prý i o to, že mnohé české zaměstnance Unie jejich domácí vláda zklamala.
„Několikrát jsem se pokoušel pomoct české vládě, předjednat některý její návrh, nebo zprostředkovat její postoj, ale oni třeba 'za pět minut dvanáct' změní názor. Jsou nevypočitatelní. Už jsem to vzdal,“ uvedl další vysoce postavený Čech, který se pohybuje v unijních institucích.
Brusel se shoduje na jednom. Zatímco před osmi lety vstupovalo Česko do EU jako nadějná země bez větších problémů, téměř "miláček" mezi nováčky, tento kredit se Praze za roky v centru dění povedl prošustrovat.
