Objev dne - Průkopníkem společného evropského trhu s elektřinou se může již brzy stát Česko. Bohužel ho to může přijít až na 200 milionů korun ročně. V době, kdy i Soudní dvůr EU rozhodl, že podpora obnovitelných zdrojů nemusí být mezinárodní, připravuje ministerstvo průmyslu a obchodu plán, jak podporovat i dováženou zelenou energii.
Vše ve snaze vyjít Evropské komisi vstříc v otázce způsobu podpory obnovitelných zdrojů. Té se dlouhodobě nelíbily příliš vysoké dotace na zelenou energii ani to, že příspěvky na obnovitelné zdroje byly vybírány za množství spotřebované elektřiny. Vše má vyřešit připravovaný zákon, který bude nově podporu určovat na základě kapacity připojení jednotlivých zákazníků.
Další problém navíc nastal v momentě, kdy komise řekla, že český systém diskriminuje zahraniční výrobce zelené elektřiny. Cena silové elektřiny, za kterou prodávají dovozci, je totiž jen okolo 34 eur za jednu MWh, zatímco některé české solární elektrárny mají garantované ceny i 12krát vyšší.
Ministerstvu se do podpory pro importéry příliš nechtělo. „Argumentovali jsme tím, že jsme čistým exportérem elektřiny. Ale komise trvala na tom, že se to dá řešit alespoň po obchodní stránce,“ říká náměstek MPO Pavel Šolc.
Řešením je tak dohoda, podle které budou moci nárokovat zákazníci, kteří spotřebují elektřinu ze zahraničí a prokážou to certifikátem, navrácení příspěvku na zelenou elektřinu ve výši bezmála pěti set korun za jednu MWh u operátora trhu.
Systém by měl fungovat u importované energie zpětně od 1. ledna 2013 až do nabytí účinnosti nového zákona o platbách za kapacitu. Ten by měl platit nejdříve v půli roku 2015. „Náš limit na kompenzace je podle výpočtů regulátora něco přes 200 milionů korun ročně,“ říká Šolc.
V rámci EU jde o pilotní projekt, ale zatím bez detailů řešení. Finální verze má být hotova teprve v září a pak zákon musí schválit sněmovna. Do jaké míry bude pro zákazníky atraktivní, tak zatím není jisté.
Prvním limitem může být hranice 200 milionů korun – při příliš velkém zájmu, kdy by zákazníci uplatnili certifikáty ve vyšší celkové hodnotě, se tato suma bude proporčně dělit. Druhým problémem je cena certifikátu o původu elektřiny. Ty mohou vydávat všechny evropské země, jen některé s nimi ale obchodují. Cena, za kolik se dá pořídit, se tak může výrazně lišit od pár desítek centů po desítky eur.
„Norsko má certifikátů většinou přebytek, Německo zase někdy přebytek a jindy nedostatek,“ říká šéf operátora trhu Jiří Šťastný, jehož OTE spravuje české certifikáty.
Podle něj může ze systému nejvíce těžit ten, kdo dovede elektřinu dovážet a zároveň ji spotřebovává v dostatečném množství. Tedy velké firmy. Podle Jakuba Víta ze Svazu průmyslu ČR je ale příliš brzy hodnotit, jak se firmy zachovají. Ani obchodníci, kteří by na dovozu elektřiny a prodeji certifikátů mohli vydělávat, se nechtějí vyjadřovat. „Slyšel jsem o tom, ale zatím jsme celou situaci příliš nestudovali,“ říká obchodní ředitel Centropolu Lukáš Pokrupa.
Další experti by spíše ocenili, kdyby vláda od dohody s Bruselem upustila. „Beru to jako úlitbu komisi a doufám, že se nebude proplácení certifikátů realizovat,“ dodává Šťastný. A přidává se i Miloň Vojnar, šéf dodavatele elektřiny firmy Lumius. „Je to celé šílenost a rozpočet to bude stát další peníze,“ říká.
Dohodě, kterou vláda v Bruselu uzavřela jen před pár týdny, uštědřil první trhliny verdikt Soudního dvora EU. Ten ve sporu mezi společností Ålands Vindkraft a švédským státem rozhodl, že způsob podpory zelené elektřiny je primárně vnitrostátním rozhodnutím. Švédsko tudíž firmě nemusí vydávat certifikáty (které by pak na tamním trhu prodala) za zelenou elektřinu dovezenou z Finska. Česko tak může být proevropské až příliš. MPO zatím „rozsudek studuje“ a nechce rozhodnutí soudu komentovat.
Petr Lukáč
