Za kulisy událostí - Při klidné dopolední demonstraci na českobudějovickém sídlišti Máj zdejší Romové upozorňovali, že zvláště mladí lidé nemají šanci najít jakoukoli, natož dobře placenou práci.
Průvod radikálů, který se pak večer snažil na Máj proniknout, žádal mimo jiné stejné zákony pro Romy a většinové obyvatelstvo. Radikálové se domnívali, že Romové mají nárok na vyšší sociální dávky, a z toho důvodu nepracují.
Motivem budějovického konfliktu se tak staly nedostatky tuzemského sociálního systému. Sociální dávky jsou příliš vysoké vzhledem k platům, proto se například nevyplatí pracovat za minimální mzdu. Kdo za nízkou mzdu přece jen pracuje, může se cítit frustrován, že jeho životní úroveň nepřekračuje úroveň dlouhodobě nezaměstnaného.
Platy nízké, dávky jako v Německu
Tuzemský sociální systém se do značné míry inspiruje podle německých vzorů. Liší se však v tom podstatném, v úrovni mezd a sociálních dávek.
Tuzemská minimální mzda činí osm tisíc korun měsíčně a od roku 2007 se nezvýšila. Nejnižší plat v Německu činí 1600 eur, nominálně pětkrát víc, podle kupní síly třiapůlkrát víc než v Česku. Každým rokem se přitom zvyšuje.
V dávkách takový rozdíl není. Rodičovský příspěvek dosahuje v Česku 6000 korun měsíčně při čerpání během tří let. V Německu dosahuje v přepočtu 7500 – 45 000 korun podle předchozího výdělku rodičů a vyplácí se maximálně 14 měsíců. Může se stát, že německá rodina dostane nižší dávku než česká a ještě bude mít nárok kratší dobu.
Podpora na bydlení dosahuje v Německu maximálně 400 eur měsíčně pro jednotlivce, u čtyřčlenné rodiny 600 eur. V Česku hradí stát náklady na bydlení v prakticky neomezené výši, například v severočeském Děčíně ve výši 8–10 tisíc korun. Jde tedy nominálně o srovnatelnou částku.
Dávky se průběžně zvyšují v Česku i Německu podle růstu životního minima a cen nájemného.
Neomezená podpora v Česku
Z pohledu českého nezaměstnaného, který má vyhlídku na minimální mzdu, se nastoupit do práce nevyplatí.
Pokud má více dětí, může se spolehnout, že i bez regulérní práce bude mít výrazně vyšší příjem, než kdyby do práce chodil a děti neměl. A i kdyby nezaměstnaný otec rodiny se dvěma dětmi nastoupil do práce za 12 tisíc čistého, příjmy jeho rodiny se zvýší zhruba o třetinu.
Rozpočet nejchudších domácností však komplikuje fakt, že největší část dávek zpravidla dostávají na podporu bydlení. V sociálních bytech platí přemrštěné nájemné, a chudé rodiny se tak o příjmy z dávek dělí s realitními společnostmi.
Tuzemský systém také nerozlišuje člověka, který právě přišel o práci, a dlouhodobě nezaměstnaného, který je bez práce přes rok. Pro nezaměstnaného Čecha s vyhlídkou na nízkou mzdu tedy neexistuje dostatečná motivace rychle práci najít.
Němci počítají každý měsíc
Německý nezaměstnaný však dobře ví, že pracovat za minimální mzdu automaticky znamená zdvojnásobit příjem.
Dobře také pozná, jak je to dlouho, kdy o práci přišel. Podpora v nezaměstnanosti se v Německu vyplácí 12 měsíců a pro bezdětného dosahuje 60 procent dosavadního platu. Kdo je bez práce delší dobu, zůstává odkázán na dávky v hmotné nouzi. To znamená ještě hlubší propad v příjmech, třeba až na pětinu dosavadní mzdy.
Také německý sociální systém se zaměřil na rodiny s dětmi a zaručuje jim příjmy nejméně na hranici minimální mzdy. Nastoupit do práce za podprůměrnou mzdu 2400 eur ovšem znamená i pro čtyřčlennou rodinu zvýšení příjmů na dvojnásobek.
Petr Holub
