Byznys - Akcionáři a především velké banky přijdou kvůli nepovedenému odkupu akcií O2 o stovky milionů korun. Skupina PPF, která koupila většinový podíl v největším českém operátorovi od španělské Telefóniky a musela povinně nabídnout koupi akcií i menšinovým investorům, odmítla kvůli formálním chybám v dokumentech šedesát procent jejich žádostí. Z 51 milionů akcií, představujících 16procentní podíl v O2, které chtěli investoři prodat, tak vykoupila jen 22,8 milionu.
Oproti ceně stanovené Českou národní bankou se jejich kurz mezitím na pražské burze citelně propadl. Rozdíl v hodnotě 28,2 milionu neodkoupených cenných papírů tak dnes dosahuje 700 milionů korun.
Banky navíc prodávaly nejen vlastní akcie, ale zprostředkovávaly i prodej svým klientům. Pokud se ukáže, že se nezdařil jejich chybou a nepodařilo se jim ani akcie za stejnou cenu prodat na volném trhu, mohou klienti žádat náhradu škody.
"Celá situace nás samotné dost zásadním způsobem překvapila. Nikdo takový rozsah odmítnutých žádostí nečekal," říká v rozhovoru pro sesterský deník Hospodářské noviny šéf investic PPF Martin Štefunko. "To, že jsme jich museli odmítnout tolik, je pro nás komplikované," připouští s tím, že většinu odmítnutých dokumentů poslaly banky. A to včetně těch, které skupině poskytly pětiletý úvěr na koupi majoritního balíku akcií operátora i financování samotného odkupu od menšinových akcionářů.
"Žádosti musely být formálně zcela správně, abychom mohli použít úvěrové financování," vysvětluje Štefunko. Mohlo tak snadno dojít k situaci, kdy jedno oddělení téže banky posílalo dokumenty PPF a druhé po ní vyžadovalo, aby buď trvala na jejich naprosté správnosti, nebo je odmítla. "Kontaktovaly nás neformálně některé banky a z rozhovoru jsem pochopil, že chápou, že šlo o selhání na jejich straně," dodává Štefunko.
Banky se nyní snaží celý problém vyřešit a jednat s PPF o možných řešeních a odkupu akcií. Zatím se ale prý na skupinu žádná z nich neobrátila oficiálně se stížností ani se žalobou.
Bankovní domy se nechtějí k problému oficiálně vyjadřovat nebo tvrdí, že se jich a jejich klientů nedotkl. Podle informací HN ale dopadá i na některé české finanční ústavy. A vzhledem k tomu, že častou chybou v žádostech bylo nedodání přeloženého zahraničního výpisu z obchodního rejstříku, může se týkat i jejich zahraničních matek. Syndikovaný úvěr PPF na koupi O2 například vede francouzská Société Générale, která vlastní Komerční banku.
Někteří bankovní manažeři ale kritizují to, že PPF si nenajala zkušeného zprostředkovatele a využila vlastní PPF Banku. Kellnerova skupina se však jakékoliv odpovědnosti za odmítnutí odkupu brání s tím, že banky začaly žádosti o odkup posílat jen den nebo dva před koncem lhůty. Ze 140 odmítnutých dokumentů jich takto na poslední chvíli dorazilo 85. PPF přitom měla povinnost vyzvat k opravě jen ty, kteří doručili žádost alespoň týden před koncem lhůty. Celkem takto vyzvali 56 fyzických osob a tři firmy.
Na trhu se ale začaly šířit i stížnosti, že PPF ve skutečnosti nechtěla akcie vykoupit za cenu schválenou národní bankou a je pro ni výhodnější koupit je později. S dlouhodobě nepříznivými výsledky hospodaření O2 a klesajícím kursem akcií by mohla nabídnout nižší cenu a ušetřit tak i několik miliard. Proto jí mohlo vyhovovat udělat celý odkup co nejsložitější. "Dost se kritizovalo, že jde o jeden z nejhorších odkupů, co se administrativní náročnosti týká," uvedl jeden z makléřů, který se obchodováním s akciemi operátora zabývá, a proto si nepřál být jmenován.
PPF ale tvrdí, že pravidla odkupu schválila centrální banka a sami prý chtěli zájemcům co nejvíc vycházet vstříc. "Nešlo jen tak přivřít oči. Naši právníci nás varovali, že by mohl později někdo takový odkup napadnout jako neplatný či diskriminační. Třeba kdyby se cena akcií zvedla nad odkupní cenu,“ říká Štefunko. A vykoupení jen sedmi procent akcií jim prý nevyhovuje. "Upřímně z toho nejsme úplně šťastní. Odkup byl součástí akvizičního úvěru a vyplatilo by se nám akcií nakoupit co nejvíce," tvrdí Štefunko s tím, že skupina nechystá ani stažení titulu z burzy, ani případné vytěsnění menšinových akcionářů.
Jan Klesla (s přispěním Olgy Skalkové a Petra Kaina)
