Rozhovor - Založení bankovní unie je zcela nezbytný a také logický krok k utužení evropské měnové unie. „Pokládám ho za vůbec nejvýznamnější od vzniku společné měny v lednu 1999. Je jasné, že společná měna vyžaduje integrované finanční trhy, včetně jednotného bankovního dohledu,“ uvádí v exkluzivním rozhovoru pro Insider a HN Andreas Dombret, člen představenstva Německé spolkové banky (Bundesbank).
Nakolik může současná krize kolem Ukrajiny ovlivnit světovou a potažmo evropskou ekonomiku?
Pravděpodobnost, že by mohla zhatit současné globální zotavení, je malá. Ukrajina se podílí na světovém HDP jenom asi čtvrtinou procenta. Dopad na Evropu by měl být rovněž omezený – tedy alespoň pokud jde o hospodářství. Ale do těchto počtů musíme zahrnout Rusko, jehož vliv na globální ekonomiku je mnohem větší. Geopolitické napětí vycházející z regionu jistě představuje zátěž pro celosvětový hospodářský vývoj. Avšak zabránit tomuto napětí není v rukou centrálních bank.
Jaká je odezva finančních trhů na ukrajinské události?
Kapitálové trhy reagovaly na rostoucí napětí kolem Ukrajiny a Ruska překvapivě klidně. Zdá se, že trhy – alespoň dosud – to považují za regionální fenomén, který má na globální dění omezený vliv. Když investoři v období zvýšeného geopolitického napětí hledají bezpečný přístav, rozvíjející se trhy tím zpravidla trpí. Ale tentokrát se po větší korekci, kterou jsme zaznamenali koncem ledna, odrazily nahoru. Samozřejmě, bude záležet na tom, jak se bude dále krize kolem Ukrajiny a Ruska vyvíjet.
V jakém stavu se v současné době nachází světová ekonomika?
Globální ekonomika od počátku roku 2013 zvolna zrychluje tempo. Zajímavé je, že se tak děje hlavně zásluhou vyspělých ekonomik, zatímco růstové impulzy dříve vycházely od rozvíjejících se trhů. Počítáme s tím, že globální růst v nadcházejících měsících o něco přidá na tempu. Brzdou však může být vývoj na rozvíjejících se trzích a zmíněná geopolitická rizika.
Jak vidíte situaci v eurozóně?
Dobrá zpráva je, že se pozvolna rýsuje světlo na konci tunelu. Eurozóna překonala recesi a zotavuje se. Její hospodářství roste už třetí kvartál po sobě, i když pomalu. Evropská centrální banka letos v měnové unii počítá s růstem o 1,2 procenta a v příštím roce by to mohlo být kolem 1,5 procenta. Prezident ECB Mario Draghi stručně poznamenal, že roky 2012 a 2013 představují období stabilizace, roky 2014 a 2015 pak označil za období zotavení. Dosavadní údaje i prognózy to potvrzují. Podstatné také je, že zotavení netáhnou jenom země tvořící jádro eurozóny, například Německo, ale stále více také země, které krize zasáhla nejvíce. Zlepšila se konkurenční schopnost většiny periferních ekonomik. Všechny kromě Kypru letos zvýší vývoz.
Průměrná míra nezaměstnanosti v eurozóně ale je stále relativně vysoká, skoro dvanáctiprocentní…
Důležité je, že míra nezaměstnanosti se od poloviny minulého roku stabilizovala, i když na vysoké úrovni. Vysoká nezaměstnanost nepochybně představuje pro četné země eurozóny zátěž. Situace na německém trhu práce je mnohem lepší než v eurozóně jako celku. Ukazatel nezaměstnanosti nyní činí 6,7 procenta. Nyní v Německu dosahujeme nadprůměrného tempa růstu HDP.
Rychlejšímu zotavování eurozóny brání silné euro. Na oslabení jeho kurzu naléhá především Francie. Je ECB připravena podniknout v tomto smyslu potřebné kroky?
Euro je silné, to je pravda. Ale cílem rady guvernérů ECB je cenová stabilita, nikoli určitý kurz eura. Kurz eura je relevantní pro peněžní politiku teprve tehdy, ovlivňuje-li cenovou stabilitu. Peněžní politika nemůže být v žádném případě „zkratkou“ umožňující zlepšit konkurenceschopnost jednotlivých členů eurozóny. Má-li některá země problémy se svojí konkurenceschopností, musí provést reformy zlepšující její hospodářskou strukturu. To je ta jedině správná cesta.
Mezinárodní měnový fond však uvádí, že ECB by měla měnovou politiku dále uvolnit...
Jak jsem už řekl, cílem ECB je cenová stabilita, nikoli určitý kurz eura. Míra inflace by se střednědobě měla držet pod dvěma procenty a současně blízko nich. V minulosti se stávalo, že se tento cíl neplnil, a můžeme se s tím setkat i v budoucnu. Podstatný však je střednědobý vývoj a ten musíme mít v eurosystému na zřeteli. Současná nízká míra inflace není nějaké specifikum eurozóny. Tato otázka se stejně tak týká USA nebo Japonska a koneckonců také Česka.
Meziroční míra inflace v eurozóně dosahuje 0,7 procenta, což je nejméně od roku 2009. Neobáváte se deflace?
Evropská centrální banka a stejně tak Německá spolková banka momentálně hodnotí riziko deflace v eurozóně jako velice nízké. Deflační spirála odvíjející se od klesajících cen a mezd není patrná. Nepozorujeme, že by domácnosti odkládaly do budoucna své spotřebitelské výdaje v očekávání nižších cen. Neexistují ani příznaky toho, že by nadměrně stoupala míra úspor. Posuzujeme-li rizika deflace, nedíváme se do zpětného zrcátka. Rozhodující je pohled vpřed. Nynější pokles inflace v eurozóně je ze dvou třetin důsledek nižších cen paliv, energie a potravin. Za normálních okolností by se to hodnotilo jako dočasný jev, který nepotrvá dlouho. ECB letos počítá s průměrnou inflací kolem jednoho procenta a do konce roku 2016 by měla postupně stoupnout na 1,7 procenta.
V rámci eurozóny jsou stále patrny značné rozdíly například mezi tempem růstu HDP či mírou nezaměstnanosti. Jak si stojí Řecko, které se nedávno vrátilo na mezinárodní kapitálové trhy?
Řecko je velice specifický případ. Jeho veřejný dluh odpovídá 175 procentům HDP, což představuje opravdu značnou dluhovou zátěž. Ale řecká vláda i samotní Řekové vyvíjejí značné úsilí, aby tento problém zvládli. Stát na kapitálovém trhu emisí pětiletých dluhopisů získal tři miliardy eur, přičemž zájem o tyto papíry byl skoro osmkrát větší než nabídka a roční úročení kleslo pod pět procent. Ani úspěšná emise však nemění nic na tom, že Řecko má před sebou ještě trnitou cestu.
Pojďme nyní k chystané bankovní unii. Jaký je její hlavní úkol?
Bankovní unie pro mě představuje nejvýznamnější krok k prohloubení finanční integrace od vzniku společné měny v lednu 1999. Jde o logický krok, neboť společná měna vyžaduje integrované finanční trhy, včetně jednotného bankovního dohledu. ECB ho plánuje zavést letos čtvrtého listopadu. Umožní jí mimo jiné přijímat závažná rozhodnutí týkající se dohledu, aniž by ji přitom ovlivňovaly národní zájmy. V bankovní unii však nejde jenom o jeden pilíř, jímž je jednotný dohled nad ústavy. Bude se opírat také o druhý pilíř – jednotný záchranný mechanismus. Ten nám umožní restrukturalizovat ztroskotavší banky. Přitom s penězi daňových poplatníků se počítá jenom jako s poslední záchrannou instancí. O ztrátu banky se přiměřeně podělí její akcionáři a věřitelé (zásada „bail-in“) a stejně tak záchranný fond financovaný bankami (bail-out fund). Dříve než se ECB ujme své nové funkce, musí analyzovat kvalitu aktiv bankovního sektoru a vyhodnotit stress testy. Cílem je, aby ECB dříve, než začne v listopadu přímo dohlížet na klíčové banky, věděla, jaká rizika se v bankovních knihách skrývají, a mohla je včas odstranit.
Václav Lavička
