Zahraničí - Pokaždé když ze Sýrie přicházejí zprávy o masivním bombardování, krutostech páchaných na zajatcích nebo katastrofální humanitární situaci, komentátoři a znalci Blízkého východu si obvykle pokládají otázku, zda to může být ještě horší.
Bohužel může.
Britský nedělník Sunday Times uveřejnil s odvoláním na své zdroje zprávu, že syrská vláda namířila rakety Tišrín s půltunovou hlavicí na největší izraelské město Tel Aviv.
Sunday Times občas publikuje články, které se ukážou jako zavádějící nebo ne zcela ověřené. Ale pozor. Ohledně Blízkého východu se tento list obvykle nemýlí a skutečně mívá přístup k tajným, důležitým informacím.
Navíc je to jedno z mála západních médií, kterému syrský prezident Bašár Asad poskytl rozhovor, a Sunday Times v Damašku zjevně dobré kontakty má.
Rakety, střílené i z pojízdných odpalovacích zařízení, mají zasáhnout izraelské území v případě, že izraelské letectvo znovu napadne syrské armádní konvoje a sklady zbraní, jako se to letos stalo už třikrát.
Asad zřejmě přijal doktrínu čtyřikrát a dost, tentokrát prý hlasitě odpoví.
Dopad takové rakety na Tel Aviv by ve městě způsobil obrovskou spoušť. Izraelská odpověď by šla nepochybně dál než jen k ostřelování skladů zbraní. Rozpoutala by se skutečná válka.
„Pokud se Bašár Asad rozhodne napadnout Izrael, ohrožuje tím přežití vlastního režimu,“ citují média nejmenovaného představitele izraelského ministerstva obrany.
V roce 2006 bojoval Izrael v měsíc trvající válce s Hizballáhem. Libanonské hnutí, podporované a vyzbrojované Sýrií a Íránem, tehdy ostřelovalo raketami sever Izraele.
Izraelci ale důrazně varovali: dopadne-li jen jedna jediná raketa na Tel Aviv, rozpoutáte peklo. Výsledek? Na Tel Aviv Hizballáh raději nic neodpálil.
V roce 1991 dopadly na největší izraelské město rakety Scud odpálené Saddámem Husajnem. Jako zázrakem nikoho nezabily, ale Izraelci se už už chystali na tvrdou vojenskou odpověď.
Odvrátil je od toho s vypětím všech sil tehdejší americký prezident Georgie Bush starší, protože izraelský úder by mu tehdy zkomplikoval vojenskou akci proti Saddámovi za osvobození Kuvajtu.
Pokud by na Tel Aviv dopadly nyní syrské rakety, nikdo asi nebude schopen Izraelce zadržet. Naopak premiér Benjamin Netanjahu trvá na tom, že židovský stát má na vzdušné údery právo a nepřipustí, aby se sofistikované zbraně dostávaly ze Sýrie do rukou Hizballáhu.
Libanonské hnutí už otevřeně válčí na straně Asada a spolu s jeho vojáky vytlačuje syrské povstalce ze strategicky důležité oblasti podél syrsko-libanonské hranice.
Šéf americké vojenské rozvědky (DIA) Michael Flynn ve zprávě ze začátku května uvedl, že syrská armáda je sice oslabená dvouletým konfliktem s povstalci, ale její vedení a takzvané tvrdé jádro, čítající několik desítek tisíc elitních vojáků, je netknuté.
To samé se týká i protiletadlových zbraní či raket země-země, které jsou rozmístěny hlavně na západě u hranic s Izraelem. V oblastech, které rebelové nemají pod kontrolou. Jinými slovy syrský režim má stále obrovský vojenský potenciál, především díky dodávkám z Íránu a Ruska.
Zaútočit přímo na Izrael by od Asada byl velký risk. Vystavil by se nebezpečí zničení velké části svého armádního potenciálu, ale propagandisticky může vyhrát. Pro povstalce bude z hlediska public relations obtížné stát na jedné straně s Izraelem jako spojencem.
Do izraelsko-syrské války by se nepochybně zapojil Hizballáh, mezinárodní jednotky OSN rozmístěné v jižním Libanonu od roku 2006 tomu sotva zabrání. Hrozila by i přímá účast Íránu, přičemž Spojené státy zase nepřímo slíbily Izraeli pomoc v případě konfliktu s Íránem.
Pokud syrská raketa dopadne na Tel Aviv, budeme svědky války, kterou svět už dlouho neviděl.
Izraelsko-syrské střety se vždy vyznačovaly až zuřivým odhodláním na obou stranách. Například bitva o Golanské výšiny v roce 1973 byla největší tankovou bitvou od druhé světové války. Syřané tam přišli o 1150 tanků a 3500 mužů...
Martin Novák
