Rozhovor – Česká daňová správa bedlivě sleduje projekt Offshore Leaks, v jehož rámci Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů zveřejnilo desítky jmen utajovaných klientů karibských daňových rájů. Pokud se touto cestou úředníci dostanou k informacím signalizujícím daňové machinace, poprvé budou mít možnost dál s nimi pracovat a ověřovat je přímo na místě. Umožňují to nově podepsané dohody o výměně informací, jež Česká republika uzavřela se šesti státy považovanými za „tvrdé“ daňové ráje. Mezi nimi jsou i Britské Panenské ostrovy, odkud pochází většina dat zveřejňovaných v projektu Offshore Leaks.
„Zatím nikdy, když jsme získali z neoficiálních zdrojů informace tohoto typu, nebyly v takové podobě, abychom je mohli využít pro daňové řízení v České republice,“ říká Radim Bláha, ředitel Odboru daní z příjmu Generálního finančního ředitelství. „V poslední době se ale díky sílícímu tlaku velkých států proti daňovým únikům situace mění, máme čím dál lepší možnosti, jak s různými podněty a indiciemi nakládat,“ vysvětluje.
Jak pracujete s informacemi o českých klientech daňových rájů, které získáte z médií či jinou neoficiální cestou?
Takto získané informace samy těžko mohou sloužit jako důkaz překročení zákona, je třeba je ověřit. Pro to jsou ale stále lepší možnosti. Česká republika uzavírá s dalšími státy smlouvy o zamezení dvojího zdanění (těch už máme asi 88), jež obsahují i ustanovení o mezinárodní výměně informací. Navíc Česko sjednává Dohody o výměně informací v daňových záležitostech i s jurisdikcemi, jež v tomto dosud nespolupracovaly. Zatím je ratifikováno šest takových dohod, například s Britskými Panenskými ostrovy, s ostrovy Guernsey a Jersey, s Bermudami či San Marinem. Dalších šest podobných dohod se připravuje.
Prvních šest dohod platí od začátku letošního roku. Přineslo vám to nové informace o českých firmách v offshorech?
To uvidíme později. Pokud nejde o šetření v rámci nějakého trestního řízení, můžeme v souvislosti s daní z příjmu žádat informace z tohoto zdaňovacího období až po jeho uzavření. Tedy v příštím roce. Zatím je na hodnocení brzo.
Dostat informace ze zemí, které mají na poskytování offshorových služeb postavenou ekonomiku, je prý ale pořád těžké.
Vždycky jde o ochotu vyžadované informace poskytnout. To se ale netýká jen Karibiku. V tom je negativně vyhlášený třeba Kypr – ač člen Evropské unie, je těžké z něj informace vytěžit, je tam malá ochota otevírat bankovní tajemství, tyto procesy se tam vlečou. Kypr je kvůli tomu už dlouho kritizován, doufám, že se to teď zlepší – poté, co Kypr čerpá od Evropské unie finanční pomoc.
V rámci Offshore Leaks se zatím neobjevilo žádné české jméno. Přitom podle agentury ČEKIA má mateřskou firmu na Britských Panenských ostrovech přes 400 českých firem. Máte představu, jak velký majetek z Česka se tam může skrývat?
ČEKIA ve statistice uvádí počet firem s vlastníkem v offshoru. Ale více firem může mít jednoho a téhož vlastníka. Takže pokud se budeme bavit o fyzických osobách, budou tam podle mne spíš jednotky než desítky Čechů.
Karibik je jen jednou oblastí, v níž fungují offshorové destinace. Víte alespoň zhruba, jak velký je majetek českých subjektů ve všech více než padesáti daňových rájích po celém světě?
Odhadujeme to na 80–100 miliard korun.
Z čeho tyto odhady vycházejí?
Hlavně z údajů poskytovaných v rámci směrnice Savings Tax Directive (členské státy EU a další spolupracující země si na jejím základě vyměňují informace o úsporách občanů z jiných států, případně na tyto úspory uplatňují srážkovou daň – pozn. red.). Směrnice platí od roku 2005.
Předpokládám, že část majetku českých občanů v offshorech je uložena legálně, poté co byl u nás zdaněn. Část ho ale velmi pravděpodobně zdaněna není. Máte představu, o jak velké peníze Česko kvůli tomu přichází?
Já jsem přesvědčen, že pro české daňové subjekty nejsou offshory atraktivní primárně z hlediska daňového plánování. Prostě si nemyslím, že hlavním cílem přesunu do offshoru je snížení daňové povinnosti. V Česku je daňové zatížení nízké. Daň z příjmů právnických osob činí jen 19 procent, přitom průměr v Evropské unii je 23 procent, v řadě zemí je daň třicetiprocentní. Vytváření offshorové struktury je nákladná záležitost, takže se takový postup většině firem jen kvůli daním nevyplatí. Navíc u nás od příštího roku bude zrušeno zdanění dividend, to motivaci k přesunu do daňových rájů dál snižuje. Já jsem přesvědčen, že většina firem českých vlastníků je v daňových rájích kvůli zachování anonymity. Případně kvůli odlišným právním principům, které tam zjednodušují některé operace.
Je vlastnictví anonymní firmy v zahraničí vždycky podezřelé?
Často důvod, proč skrýt majetek v daňovém ráji, souvisí s konkurencí. Mnoho firem nemá s poskytováním transparentních údajů dobré zkušenosti – obava z konkurence bývá i hlavním důvodem, proč tolik společností nezveřejňuje informace o hospodaření v obchodním rejstříku. Finančním úřadům totiž tato data bez problémů dávají. Pak ale bývají i další důvody: třeba snaha ukrýt majetek před bankrotem. Nebo osobní důvody – „odklánění“ majetku před manželkou známe z kauzy exministra Kocourka, může jít ale o podobné odklánění kvůli dědickým řízením, při rozvodech…
Mám-li tajně peníze v zahraniční bance, jaké jsou cesty, abych je legálně dostala do České republiky?
Běžnou cestou jsou půjčky nebo různé investiční nástroje.
Znám zavedenou finanční skupinu, která se specializuje na offshore poradenství a daňové plánování, zakládání a prodej hotových firem na klíč, zakládání virtuálních firemních sídel. Zároveň ve velkém zprostředkovává a distribuuje hotovostní půjčky, celkově v mnohamilionových sumách. To je ideální prostor pro přesouvání zatajeného majetku do ciziny a zpět do Česka, ne?
Záleží vždy na tom, co je hlavní činností té firmy a zda se pohybuje v mezích zákona. Hotovostní půjčky samy o sobě jsou ze strany státní administrativy těžko napadnutelné. Není důležité, jestli je nějaká činnost etická a líbivá, či ne. Podstatné je, zda se dá prokázat porušení zákona. Daňové poradenství včetně offshorového není nic nezákonného. Tedy pokud to není tak, že poradce zajišťuje v rámci kompletního poradenského balíčku i falešnou dokumentaci nebo doklady o letenkách na cesty, které se nikdy neuskutečnily, a podobně.
A máte vůbec šanci takové krycí machinace odhalit?
Máme pravomoc hodnotit, zda transakce mezi firmami jsou skutečné, zda nezastírají jinou operaci. Například pokud firma proplácí do daňového ráje různé typy poradenství, nějaké průzkumy nebo podobně, zkoumáme substanci, obsah toho plnění. Například zda poradenství skutečně proběhlo, zda jsou pro danou službu v daném státě, třeba na Bermudách, vůbec podmínky a infrastruktura. Zda tam jsou odborníci na tu službu, zda prostě nejde o čistě fiktivní plnění. To jsou celkem jednoduché situace. Složitější jsou transakce běžící přes řetězec firem. Agresivní daňové plánování obvykle stojí na složitých obchodních schématech.
Lze se v nich zorientovat?
OECD buduje velkou databázi účelových schémat, do níž jednotlivé členské země přispívají a z níž mají možnost čerpat. Boj proti agresivnímu daňovému plánování se pořád zdokonaluje. Podle mezinárodního práva máme dnes navíc možnost zkoumat třeba i to, zda sídlo firmy v daňovém ráji není jen formální. Je-li někdo rezidentem, řekněme na ostrově Man, neznamená to, že ho nemůžeme považovat za český subjekt – pokud vidíme, že ve firmě figurují výhradně Češi, že dozorčí rada zasedá v Česku apod. Ale abychom tuto praxi mohli uplatňovat, potřebujeme výměnu informací. K tomu by měly pomoci nově uzavřené dohody. Možnosti kontroly se prostě rozšiřují a pravomoci úřadů posilují. Dá se říct, že začíná nová éra, v níž budou daňové úniky těžší a snáz postižitelné.
Zuzana Kubátová
