Městský soud v Praze nedávno rozhodl v případu mostecké společnosti Lokama BT, které se nelíbila pokuta od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Vysílací rada uložila firmě sankci ve výši 20 tisíc korun za to, že nesplnila povinnost, kterou zákon ukládá platformám pro sdílení uživatelských videí. Firma službu spustila, aniž ji předem oznámila mediálnímu regulátorovi.
Přehraj.to založilo obranu na několika argumentech. Mimo jiné tvrdilo, že nesplňuje definici platformy pro sdílení uživatelských videí, ve skutečnosti je prý generické cloudové úložiště. Uživatelé tam podle provozovatele mohou ukládat různé digitální soubory, nejen videa. Služba proto podle firmy neměla být posuzována stejně jako třeba YouTube, TikTok nebo jiné platformy zaměřené přímo na publikování audiovizuálního obsahu. V obchodních podmínkách byla služba charakterizována především jako prostor pro ukládání informací a jejich případné zpřístupnění dalším osobám.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se ale nespokojila s tím, jak se služba tváří navenek. Službu otestovala, aby zjistila, jak reálně funguje. Založila si placený účet, platformu procházela a pořídila záznamy o jejím fungování. Podle regulátora se z nich ukázalo, že Přehraj.to není neutrální datový sklad po vzoru služeb typu Google Drive. Ve skutečnosti podle rady nabízelo veřejně dostupná videa, jejich vyhledávání, sledování, stahování a sdílení.
Zákon za neoznámené provozování sdílecí platformy pro uživatelská videa umožňuje uložit sankci až 100 tisíc korun. Udělená pokuta tedy zůstala blízko spodní hranici. Městský soud ji svým rozsudkem potvrdil a firmě Lokama BT uložil, aby zaplatila také náklady soudního řízení ve výši přes 12 tisíc korun.
Soud se ztotožnil s pohledem, že je třeba vycházet z faktického fungování služby a ze způsobu, jak ji používají uživatelé. Formální označení v obchodních podmínkách nehraje roli, pokud se liší od reálného provozu služby. Ve stejném duchu už v jiných případech před několika lety rozhodl Nejvyšší správní soud.
Provozovatel tvrdil, že Přehraj.to svým uživatelům jen poskytuje technické prostředí. Obsah nahrávají uživatelé a platforma za něj nenese redakční odpovědnost. Soud ale připomněl, že i služba bez redakční odpovědnosti může spadat do regulace, pokud organizuje přístup veřejnosti k uživatelským videím.
Zákon o službách platforem pro sdílení videonahrávek pracuje s několika identifikačními znaky. Musí jít o internetovou službu, jejímž hlavním účelem, účelem oddělitelné části nebo zásadní funkcí je poskytování pořadů nebo uživatelských videonahrávek široké veřejnosti. Poskytovatel za ně sice nenese redakční odpovědnost (není to jeho tvorba), ale určuje jejich uspořádání, a to i automaticky nebo algoritmicky. Účelem nahrávaného obsahu je zároveň informování, zábava nebo vzdělávání.
Tato pravidla navazují na evropskou směrnici o audiovizuálních mediálních službách a reagují na proměnu trhu, kde významnou část videa už nepřenášejí jen televize nebo videotéky, ale také platformy s uživatelským obsahem. Český zákon proto ukládá poskytovatelům mimo jiné oznámit nově vzniklou službu alespoň 15 dnů před zahájením provozu.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání má za úkol vést seznam těchto poskytovatelů, předává údaje Evropské komisi a může kontrolovat opatření na ochranu nezletilých i veřejnosti před vybranými druhy škodlivého nebo nezákonného obsahu.
Většina sdílecích serverů pro uživatelské videonahrávky sídlí v zahraničí, českému právu podléhá jen zhruba desítka platforem. Kromě čtveřice populárních mezinárodních pornoserverů jsou v úřední evidenci služby jako Rajče, Ulož.to Live, HeroHero nebo Streamuj.tv.
Při posouzení služby Přehraj.to bylo rozhodující, že audiovizuální obsah na ní nebyl jenom doplňkem. Vysílací rada ve správním řízení pracovala s údajem, že ke dni 22. března 2024 služba zpřístupňovala 6 268 113 videí. Provozovatel tento počet zpochybňoval. Soud ale poznamenal, že firma sama nepředložila vlastní údaj, ač by ho měla znát. I bez přesného čísla však podle soudu bylo podstatné, že významnou část obsahu tvořila uživatelská videa.
Dalším důkazem nebyl jen počet souborů, ale celá architektura služby. Regulátor popisoval prvky zaměřené na přehrávání, stahování a ukládání videí. Zohlednil také mobilní aplikaci a podporu sledování na chytrých televizorech. Soud v rozsudku uvádí, že aplikace vybízela k ukládání videí, sdílení s přáteli i „celým světem“, streamování na Smart TV a stahování tvorby z celého světa.
Nezabral ani argument, že služba obsah jen vyhledává. Podle Přehraj.to nemůže být fulltextové vyhledávání samo o sobě považováno za „uspořádání“ obsahu ve smyslu zákona. Soud ale případ nepostavil pouze na existenci vyhledávače. Vzal v úvahu širší podobu služby, její vnější prezentaci, katalogizaci obsahu, veřejnou dostupnost videí, prémiové účty i motivaci uživatelů k nahrávání videí.
Zvlášť důležitý byl obchodní model. Přehraj.to namítalo, že placené funkce se nevztahují výhradně na video. Prémiový účet podle něj přinášel vyšší rychlost stahování nebo větší úložný prostor obecně. Soud ale přijal závěr regulátora, že zpeněžení nemusí být navázané jen na samostatnou platbu za konkrétní video. Stačí, když audiovizuální obsah významně přispívá k atraktivitě a úspěchu služby.
Do toho zapadá i partnerský program. Podle rozsudku služba motivovala uživatele k ukládání obsahu prostřednictvím finančních odměn. Jinými slovy, video nebylo jen náhodný typ souboru, který si někdo odloží do soukromé složky. Bylo součástí veřejného provozu služby a pomáhalo vytvářet návštěvnost, zvyšovat využívání platformy i její komerční hodnotu.
Přehraj.to tvrdilo, že jeho jednání nemělo konkrétní škodlivý následek. Soud to odmítl. Podle něj je společenská škodlivost dána už tím, že služba porušila povinnost, která chrání veřejný zájem. Pokud platforma není oznámená, dohledový úřad o ní nemá úplné informace a nemůže vůči ní řádně uplatňovat nástroje, které zákon předpokládá.
Procesně měl případ ještě jednu zajímavost. RRTV je ústřední správní úřad, ale v těchto věcech dříve běžně nerozhodovala ve dvou stupních. Po předchozím zásahu soudů musela nechat projít věc rozkladem, tedy opravným prostředkem uvnitř správního řízení. Městský soud připustil, že v postupu rady mohly vzniknout dílčí zmatky. Nepovažoval je ale za tak vážné, aby kvůli nim rozhodnutí zrušil.
Rozsudek tak potvrdil dlouholetý náhled české justice na podobné služby. Není rozhodující, jak se popíšou v podmínkách. Rozhodující je, co uživatel vidí, jak službu používá a na čem služba vydělává. Pokud se web chová jako videoplatforma, vystavuje uživatele veřejně dostupným videím a z jejich sledování či stahování má obchodní prospěch, může se dostat do režimu audiovizuální regulace.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
