Tady musím trochu zahrát na insidera:
Dokud jsem ještě hrál go aktivně a jezdil na turnaje, tak se permanentně řešil problém, že naše pravidla pro získávání kyu i danů byla velice přísná, takže běžně naši hráči s určitou třídou přehrávali tak o jednu dvě třídy nominálně stejně silné hráče z jiných zemí, kde se k těmto třídám dostali snadněji. A protože go vyrovnává různou třídu hráčů hendikepovými kameny, tak je lépe mít nominálně nižší třídu než na jakou v reálu hraji.
Byly kolem toho i mezinárodní konflikty, kdy go organizace některých zemí automaticky čechoslovákům přidělovaly na svých turnajích o jeden až dva stupně vyšší třídu, než měli "z domu" (např.).
Dál už situaci neznám, oženil jsem se a pořidil si dítě (a pak druhé) a go pověsil na hřebík (ale goban a kameny "mám ještě schovaný", jak starý vodník Čochtan).
30 let - co je na tom starého?
> "Zájem o go a jiné deskové hry často vznikal mezi aktivními hráči šachu"
> V ČAGo bylo sdruženo cca 15 klubů s přibližně 400 hráči, z nichž asi 200 se aktivně účastnilo turnajů. Lidí, kteří umí hrát go je ale mnohem více (odhadem kolem 2.000).
S tímto byste chtěli vybudovat povinnou výuku (povinný předmět) ve školách?
Šachy jsou o několik řádů jinde.
Voni jsou jeste rychlejsi nez nase skolstvi - naprosta novinka stara pres 30 let :-)
Viz treba tohle
Go jsem hrál někdy od roku 1979.
Pedagogická výhoda krátkých a jednoduchých pravidel je v tom, že se dají naučit víceméně na jednou (odhadem tak za deset minut). To je obrovský kontrast jak proti programování, tak i matematice. I ty šachy mají pravidla delší a složitější (včetně výjimek a nelogičností).
Ta cena by byla asi to nejmenší.
U šachá je nejdůležitější kázeň!
Takovýchto výroků tady můžeme nasypat desítky. Vtip je v tom, že u šachů potřebuješ VŠECHNO. Šachistu o hodně slabšího vždy nějak přehraješ. Pokud máš však vyrovnané soupeře, tak potřebuješ všechno. I fyzičku (samozřejmě, ta se neprojeví u desetiminutovek někde v kroužku, ale u čtyřhodinových partií u těch, kteří šachy budou chtět dělat a budou jezdit na závody)
Dobře, ale toto nejsou argumenty (teď mne napadá: nehrajete to GO doufám od 70. let???)
Např. pravidla - jaký má dopad na výuku, že jsou u GO velmi krátká? Šachová pravidla nejsou vůbec dlouhá, rozhodně ne tak, že by to mělo způsobovat jakýkoli problém. (doufám nemáte na mysli soutěžní pravidla FIDE ;-) )
Jediné, co může občas někdo cítit, je cena šachové soupravy. Ale zaveďte šachy - a uvidíte, kolik se najde levných řešení ;-)
Trenink beru jako samozrejmost, jen jsem chtel poukazat na fakt, ze uspesnost je zavisla na talentu, ktery je zaroven jiny nez ten matematicky. Dobri sachisti jej dokazali uplatnit napr. i ve strategickych hrach. Asi se da leccos i naucit, ale ti talentovani budou vzdy o krok napred a proto jsem na sachy zanevrel :-)
1. Go se v Česku hraje minimálně od 70. let min. století.
2. Materiálů přeložených do češtiny je hafo (i pro kroužky dětí a dorostu), problém by asi byl to oficiálně koupit a zaplatit autorská práva
3. Výhodou jsou velmi jednoduchá pravidla (i s precedentními rozhodnutími výrazně kratší než šachová)
4. Deska a hrací kameny jsou jednodušší na výrobu.
5. Na rozdíl od šachů má člověk šanci i proti počítači a počítače na go ještě dlouho stačit nebudou (u šachů už je to záležitost strojů proti sobě). Což může být pro děti motivující.
6. Jedna z legend o vzniku hry je o tom, že jeden císař měl blbého korunního prince, a tak mudrcové vymýšleli pedagogické postupy, až vymysleli go. A korunní princ se mentálně rehabilitoval na skvělého panovníka se strategickým i taktickým uvažováním.
Tak to je paráda. Každý český učitel si to může z japonských webových stránek stáhnout.
Teď vážně: v tomto kulturním okruhu jsou šachy naprosto zajeté (oproti GO, které je tu naprosto nové). A to dělá hodně. Šachy tu prostě mají dostatečnou "infrastrukturu" a je možné je "nasadit" (deployment ;-) ) téměř okamžitě - sorry, ale u GO si toto nějak nedokážu představit.
V některých zemích rozumně zavedli ve škole šachy. Mají tu výhodu, že z velké části pokrývají zmiňované potřeby žáků.
Předpokládám, že s šachama se nedá napáchat tolik škod, jako s programováním.
Jinak, k programování: skutečný programátor je vývojový pracovník. Není to něco, co by šlo jako obor naučit na základce nebo na učňáku. Programátor potřebuje nastudovat teorii, ale stejně tak se k tomu musí hodit osobnostně.
Co je nejnutnější, je informatická otevřenost: dětem se zcela jasně musí ukazovat, co je to reklama, kde se bere, co je to politika, jak fungují média a samozřejmě spolu s tím informace o fungování počítačů, internetu, zábavního průmyslu, o tom, co je/není bezpečné a podobně. Jenže je problém, že některé takové informace nechtějí být sdělované svobodně, protože neznalý občan se lépe manipuluje (snáze "se mu vládne")