Tiskové zprávy technologických gigantů i lokálních startupů přetékají vizemi o transformaci, efektivitě a automatizaci. Když se ale podíváte pod nánosy marketingových vět a začnete číst mezi řádky, zjistíte, že umělá inteligence dnes v mnoha případech neslouží jako technologický motor, ale jako dokonalá kouřová clona. Clona, která má před investory zamaskovat brutální škrty a fakt, že éra bezhlavého utrácení definitivně skončila.
Kdybyste měli věřit současnému narativu, který bez kritického filtru přebírají ekonomická média a sociální sítě, museli byste nabýt dojmu, že lidská práce v kancelářích definitivně ztratila hodnotu. Všude narážíme na titulky o tom, jak ta či ona korporace propouští stovky či tisíce zaměstnanců, protože jejich agendu bleskově a levně převzaly pokročilé jazykové modely a algoritmy. V řadových zaměstnancích to vyvolává paralyzující strach o hypotéky a profesní budoucnost.
Tento strach je v řadě případech uměle živený a nesmírně užitečný pro lidi, kteří současný byznys řídí. Informační mlha, kterou kolem umělé inteligence C-level manažeři a jejich PR oddělení záměrně vypouštějí, totiž zakrývá gigantické zúčtování za divoký covidový večírek.
Konec záchranného kruhu pro pragmatický management
Abychom pochopili dnešní situaci, musíme se podívat na makroekonomiku posledních let. Během pandemie zažíval technologický svět nevídaný boom podpořený érou nulových úrokových sazeb (takzvaný ZIRP, tedy Zero Interest Rate Policy). Kapitál byl extrémně levný. Firmy peníze pálily a rozjelo se masivní, často nepromyšlené nabírání lidí. Nastoupil fenomén „talent hoardingu“, tedy „křečkování“ lidí. Nabíralo se ne proto, že by pro lidi byla okamžitá práce, ale aby je nevyfoukla konkurence a aby firma před investory demonstrovala „Growth & Scale“, tedy růst a škálování.
Jenže peníze zdražily, inflace řádově vyskočila a investoři začali místo bezhlavého růstu vyžadovat profitabilitu. Management se ocitl v úzkých, takže se musí dramaticky sekat náklady.
Pokud se podíváme na tvrdá data z portálu Layoffs.fyi, který monitoruje propouštění v technologickém sektoru, zjistíme zásadní věc. Vůbec největší vlna vyhazovů proběhla v prvním čtvrtletí roku 2023, kdy o práci přišlo téměř 170 tisíc lidí. Tedy v době, kdy generativní AI ještě vůbec nebyla v korporacích plošně nasazena a šlo čistě o reakci na zdražení peněz. To definitivně dokazuje, že AI je často jen dodatečně aplikovaná výmluva.
Veřejně a na hovorech s investory a analytiky (earnings calls) přiznat, že vedení firmy fatálně přepálilo rozpočty a nabralo lidi na nesmyslné projekty, znamená okamžitý pád akcií a konec manažerských bonusů. Zato oznámit, že firma agilně restrukturalizuje lidské zdroje za účelem maximalizace synergií s nastupující vlnou AI, je mistrovský PR tah. Management tím nezakrývá svou neschopnost, naopak, prokazuje mimořádnou cynickou obratnost v tom, jak manipulovat narativ. AI se stala ultimátním korporátním alibi.
Pozor, jsou opravdu společnosti, ve kterých AI má velký vliv na zmenšování týmů. Bavme se ovšem o tom, jakých konkrétních profilů se takové společnosti zbavují. Zpravidla to bývají takzvané entry role, případně pozice, na kterých jsou lidi několik let a nikam se neposouvají.
Abychom byli fér
Abychom byli k trhu spravedliví, tvrzení, že AI nikomu práci nebere, by bylo naivním zavíráním očí. Pokud váš byznys model stojí na armádě lidí v call centru na L1 podpoře nebo na juniorních kodérech, kteří jen mechanicky překlápějí jasně dané zadání, generativní modely tuto práci už reálně požírají. Nedávný případ fintechu Klarna, jehož CEO otevřeně deklaroval, že AI asistent dělá práci za 700 operátorů, je toho tvrdým důkazem.
I zde je ale dobré vnímat detaily, o kterých se v titulcích nepíše. Klarna nevyhodila 700 kmenových zaměstnanců ze dne na den s krabicí věcí v ruce. Ve skutečnosti firma omezila najímání nových lidí za ty, kteří přirozeně odešli. Ukazuje to, že i ta nejúspěšnější AI transformace se děje spíše zmrazením náboru než dramatickými plošnými škrty.
Korporátní cynismus však spočívá v tom, že management tuto „helpdeskovou“ rovnici aplikuje plošně na celou firmu. Na produktové manažery, seniorní vývojáře, architekty a kreativce. A tam už se realita hrubě rozchází s tiskovými zprávami.
Krutá matematika a daň z učení: 15 – 10 ≠ AI
Podívejme se, jak tato transformace vypadá v provozu. Typický příklad: oddělení o patnácti lidech je zredukováno na pět. Oficiální narativ vedení zní: „Těch deset pozic jsme eliminovali díky AI, navíc jsme osekali agendu. Vy zbylí pět to s Copilotem hravě zvládnete.“
Papírově u CFO to vypadá pragmaticky skvěle. Propustíme lidi a s nimi škrtneme i 60 % nedůležité agendy. Realita v open spacu je ale často dramaticky jiná. Nastupuje masivní nenápadné nabalování povinností a takzvaná shadow work. Organizační paměť propuštěných kolegů, tedy to, kdo reálně udržoval kritický starý kód, kdo hasil vztahy s klíčovými klienty, kdo uměl vyžehlit politický průšvih na meetingu, spadne na zbylou pětici.
Tohle AI zatím nevyřeší. Současné nástroje zrychlí rutinu, napíšou kostru kódu nebo shrnou e-maily, ale nenahradí kontext, vyjednávání a byznysovou empatii.
Management navíc naprosto ignoruje takzvanou „daň z učení“ (productivity tax, chcete-li). Naučit se správně promptovat, pochopit limity jazykových modelů a bezpečně je zapojit do složitých firemních procesů stojí obrovské množství času.
Zbylá pětice lidí nestíhá nejen proto, že má na krku organizační agendu za patnáct lidí, ale proto, že musí implementovat novou technologii za pochodu, na což při hašení každodenních průšvihů prostě není kapacita. Výsledkem je extrémní přetížení a fakt, že se kvalita výstupů paradoxně zhoršuje.
Tichá náhrada a utahování šroubů
Navíc už dávno nejde jen o dramatické propouštění. Skutečná AI transformace, kterou teď v korporacích jakožto majitel IT agentury SiVe propojující vývojáře s firmami vidím, spočívá právě ve strategii přirozeného úbytku. Někdo odejde sám za lepším, někdo jde na mateřskou, a na jeho místo se už nikdo nenabere.
Vedení vyhlásí skrytý hiring freeze s oblíbeným argumentem: „To vykryjeme pomocí umělé inteligence.“ O to víc se utahuje šroub na ty, co zůstali. Junioři ztrácejí šanci se cokoliv naučit, protože na jejich vedení nemá nikdo čas, a senioři raději odcházejí do klidnějších přístavů, což firmy dlouhodobě paralyzuje.
Je čas začít čistit vzduch
Dokud budeme nekriticky tleskat každému oznámení o propouštění díky AI, budeme jen spolupachateli této korporátní hry. Zbytečně tím démonizujeme samotnou technologii, která je v tom nevinně, je to jen nástroj. Pokud ji ale management zneužívá jako bič na lidi a zástěrku pro rozpočtové škrty, vytváří k ní v zaměstnancích oprávněný odpor.
Skutečná a smysluplná implementace AI vypadá tak, že stabilní tým dostane nástroje, které mu uvolní ruce od rutiny, aby mohl generovat vyšší marži nebo vymýšlet nové produkty. Skutečná AI transformace firmu rozvíjí, neničí její lidské základy.
Až příště uslyšíte o firmě, která kvůli umělé inteligenci drasticky zeštíhlila své řady, nevnímejte to automaticky jako varovný prst technologické revoluce. Vnímejte to jako zprávu o tom, že daná firma může čelit krutému vystřízlivění z éry levných peněz a zachraňuje si kůži moderním slovíčkařením. Je načase začít číst mezi řádky a pojmenovávat věci pravými jmény.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU