Politici nemají na obsah finského veřejnoprávního vysílatele Yle žádný vliv a financování přímo ze státního rozpočtu by ve Finsku nikdo ani nenavrhl. V rozhovoru na konferenci Digimedia 2026 to uvedla generální ředitelka Yle Marit af Björkesten. Finsko mnoho let patří do první desítky států s nejvyšší svobodou médií.
Ředitelka Yle za nejdůležitější rys finského systému označila právě to, že vysílatel není v otázkách obsahu na politicích závislý. Rozlišuje přitom dvě roviny. O systému a rozvoji médií veřejné služby s politiky podle svých slov běžně diskutuje a považuje to za přirozené. Do zpravodajství jí ale zasahovat nesmějí a finští politici si to podle ní uvědomují. Ačkoliv se občas pokusy objeví, ona sama tyto tlaky dál nepředává a pokud by někdo zkoušel ovlivňovat šéfredaktory, ti by takový nátlak nahlásili představenstvu.
Ředitelka zároveň odmítla, že by se veřejnoprávní vysílatel měl bránit veřejné debatě o své roli. „Jsme financováni z veřejných peněz, takže diskuse je namístě. Bylo by velmi zvláštní, kdyby se o nás nediskutovalo,“ řekla. Z rozhodování o samotném systému financování ale sebe i vedení Yle vyřazuje. „Nemyslím si, že bychom v tom měli hrát roli. Dáváme jim fakta a informace, všechno, co potřebují vědět, ale o systému rozhodovat nemáme,“ vysvětlila. Do diskusí při přechodu od poplatků k dani se zapojovala občanská společnost, především kreativní průmysl.
K možnému přechodu na financování přímo ze státního rozpočtu, o němž se uvažuje v Česku, se postavila zdrženlivě. „Ve finském systému by to nikoho ani nenapadlo navrhnout. Nebo možná některé strany, ale ne všechny,“ uvedla. Důvodem je podle ní nutný odstup veřejnoprávních médií od vlády bez ohledu na to, kdo zrovna vládne.
Hlavní rozdíl oproti přímému financování z rozpočtu spočívá v tom, jak peníze k vysílateli proudí. Společnost Yle je financována z takzvané daně na veřejnoprávní vysílání (Yle tax), která pokrývá více než 98 procent jejího rozpočtu. Na rozdíl od prostředků ze státního rozpočtu, o nichž se rozhoduje při každoročním vyjednávání, je tato daň zcela oddělená od rozpočtového procesu i od vlády. „Je opravdu důležité, že to není napojené na vládu. Vláda může být pro veřejnoprávní média, nebo proti nim, ale v žádném případě by do toho neměla zasahovat,“ zdůraznila af Björkesten.
Poslední úprava daně byla v lednu 2025. Platí ji občané ve výši 2,5 procenta z celkových příjmů nad hranicí 15 150 eur, nejvýše však necelých 160 eur, tedy zhruba 4 000 korun. Firmy s daňovým základem nad 50 000 eur odvádějí 140 eur a k tomu 0,35 procenta z částky nad tuto hranici, maximálně 3 000 eur. Základní částku 500 milionů eur stanovil parlament v roce 2012 a od té doby se valorizovala.
Klíčovým prvkem finského modelu je podle ředitelky široká politická shoda. Jakákoli změna zákona o Yle vyžaduje souhlas všech parlamentních stran, koaličních i opozičních. „Nikde to není napsáno, ale historicky to tak vždy fungovalo,“ popsala af Björkesten.
Naposledy se podle ní jedna velmi malá strana odmítla připojit, ostatní se ale shodly a změna prošla. O posledních změnách diskutovala parlamentní komise víc než rok. „Potřebovali 33 schůzí a pak ještě čas na sepsání nového zákona,“ uvedla. Uvítala by, kdyby byl požadavek na shodu všech stran zakotven přímo v zákoně o Yle, byť dosavadní systém podle ní funguje.
Parlamentní skupina vysílateli uložila snížit náklady o 66 milionů eur, tedy zhruba o 1,6 miliardy korun, a to v letech 2025 až 2027. Zároveň byla na tři roky zrušena valorizace rozpočtu, takže nepokrývá všechny výdaje. „Začali jsme tedy zkoumat, jak jsme strukturovaní, kolik máme vedoucích a oddělení. U takhle velkých částek ale nakonec dojde na lidi a na obsah,“ popsala ředitelka. Yle bude vyrábět méně obsahu a celkově propustí asi 400 zaměstnanců.
Nezávislost financování souvisí podle af Björkesten s tím, k čemu veřejnoprávní média vůbec slouží. Jejich smysl nespočívá ve výrobě televizního programu. „Jde o budování společnosti a kultury, o posilování společnosti. Proto veřejnoprávní média existují,“ řekla. „Máme rozdělenou společnost. Musíme lidi spojovat a zajistit, aby dostávali ověřené informace. To jsou dva pilíře, na kterých stojíme,“ dodala.
Skutečná výzva podle ní neleží ve sporech mezi veřejnoprávními a komerčními médii, ale v sílící pozici globálních technologických firem. „Všichni víme, že skutečná bitva se vede proti technologickým gigantům, kteří zabírají stále víc našeho času a jejichž algoritmy mění společnost,“ uvedla.
Moderátor jí připomněl její vlastní výrok z června 2025: „Je typické, že se ve Finsku o médiích vždy mluví jen v kategoriích ekonomiky a omezení. Přála bych si, abychom mnohem víc diskutovali o skutečně velkých výzvách, které přicházejí odjinud – od technologických gigantů a umělé inteligence.“ Af Björkesten to potvrdila s tím, že je snazší ovlivňovat věci, které má člověk nablízku, než globální hráče. Označila za trochu divné, že zatímco pro veřejnoprávní i komerční média platí na národní úrovni různé povinnosti, globální platformy mají podstatně volnější manévrovací prostor.
Yle je dnes na všech platformách. Provozuje například streamovací službu Yle Areena, která sdružuje video i audio. „Je samozřejmé, že musíme být na všech platformách, protože budování společnosti stojí na tom, že oslovíte každého,“ řekla af Björkesten. Debaty s komerčními médii se podle ní nevedou o tom, zda dělat třeba podcasty, ale spíš o žánrech. Připomněla kriminální podcast, o který komerční sektor zpočátku nestál, a když pak získal popularitu, ozvaly se hlasy, že by ho společnost Yle dělat neměla.
S komerčními médii Yle nejen debatuje, ale i spolupracuje. Sdílí s nimi například práva na letošní fotbalové mistrovství světa, kde si náklady dělí napůl s komerční televizí, a baví se i o společném postupu v oblasti umělé inteligence. Yle je také zásadním partnerem pro kreativní průmysl. Pětina rozpočtu Yle putuje zpět produkčním společnostem, hudebníkům a dalším lidem z kultury. Mezi pojistky nezávislosti řadí af Björkesten kromě zákona o Yle a parlamentního systému také evropský akt o svobodě médií (EMFA), který klade důraz na nezávislost veřejnoprávních médií na vládě.
Důvěru veřejnosti považuje ředitelka za zásadní. Finové médiím věří a nejvíc důvěřují právě Yle. Průzkumy ukazují, že veřejnoprávnímu zpravodajství důvěřuje 80 procent obyvatel. K české debatě se vyjádřila opatrně. Veřejnoprávní média jsou podle ní vždy spjatá s historií a kulturou dané země, nelze proto jednoduše převzít zahraniční model.
Varovala ale před riziky větší závislosti na vládě: pokud lidé přestanou věřit, že se veřejnoprávní média snaží být nezaujatá a nezávislá, dopadne to v dlouhodobém horizontu na celou společnost. „V dnešní době jsou veřejnoprávní média pro rozvoj zemí a společností opravdu zásadní. Aby fungovala, musí být nezávislá,“ uzavřela. „Zajistěte jejich nezávislost ekonomicky i obsahově. Odstup od vlády, ať je jakékoli barvy – zelené, červené, nebo modré – musí být velký.“
K dani na veřejnoprávní vysílání přešlo Finsko v roce 2013. Dřívější koncesionářský poplatek byl navázaný na vlastnictví televizoru, což neodpovídalo nastupující digitální konzumaci obsahu, a mnoha lidem se navíc dařilo neplatit, takže rozpočet vysílatele nebyl stabilní. Cílem nového systému, na němž se po několika letech jednání shodly všechny parlamentní strany, tedy bylo zajistit stabilitu do budoucna.
Společnost Yle vznikla v roce 1926 jako rozhlasová stanice, letos slaví 100 let existence. Af Björkesten pro ni pracuje 14 let, mimo jiné jako ředitelka strategie nebo digitálních služeb. V nejvyšší pozici je osm měsíců.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU