Jeden z nejhorších kriminálních případů znovu ožívá v druhé řadě seriálu Metoda Markovič: Straka. Šestnáctiletý mladík Jiří Straka v Praze v roce 1985 znásilnil a zavraždil tři ženy, další napadl. Pro Straku, který zločiny spáchal v době příprav na tehdejší monstr podnik Spartakiádu, se vžilo označení spartakiádní vrah.
Neštěstí, které přineslo štěstí. Zhruba takto vnímalo mnoho školáků mimořádné rozhlasové vysílání 5. ledna 1979. Ministr školství vyhlásil kvůli energetické kalamitě takzvané uhelné prázdniny. Nešlo se do školy, protože zmrzlo uhlí.
Na náměstích se pořádají předvánoční trhy, lidé nakupují vánoční stromky a kapry na štědrovečerní večeři. Dobové snímky z Československa ukazují, jak se lidé chystali na Vánoce před několika desítkami let.
Zatímco v nedaleké vesnici lidé uklízeli a chystali se na Vánoce, bílovickým lesem se před stmíváním procházeli tři muži - spisovatel Rudolf Těsnohlídek, malíř František Koudelka a úředník Josef Tesař. Mezi porosty se vydali hledat malou jedličku na Štědrý večer, místo toho však objevili něco šokujícího. Nebohé miminko. A právě k této holčičce se váže příběh prvního českého vánočního stromu.
Kniha historika a politologa Tomáše Vilímka vychází z dopisů, které českoslovenští občané adresovali prezidentovi a jeho kanceláři mezi roky 1968 až 1989. Autor čerpá z mnohaletého výzkumu a klade důraz nejen na širší hospodářské, politické a sociální souvislosti analyzovaných jevů. Nabízí i poutavé příběhy - některé jsou úsměvné, jiné naopak vykreslují syrovou realitu mocenské zvůle a bezpráví.
Nevlídné podzimní počasí, mlha, podvečerní tma a hlavně nepozornost několika železničářů stály před 65 lety za nejhorším železničním neštěstím v české historii. U obce Stéblová na jednokolejné trati mezi Hradcem Králové a Pardubicemi se 14. listopadu 1960 střetl osobní vlak tažený parní lokomotivou s motorákem. Ponořte se do mrazivé rekonstrukce pekla na kolejích.
To, že vznikla republika, nebylo překvapení ani šok, myslí si historik Luboš Velek z Masarykova ústavu Akademie věd. „Spíš byla otázka, kdo se toho nového státu zmocní,“ dodává. Podle hosta Matyáše Zrna je ale potřeba říct, že bez první světové války by byl zánik Rakouska-Uherska a vznik českého státu nemyslitelný.
Jozef Slovák, inteligentní manipulátor a sériový vrah, se po propuštění na kontroverzní amnestii, která mu zkrátila délku trest, vrátil k zabíjení. Jeho oběťmi se staly další čtyři mladé ženy. Klíč k jeho dopadení a přiznání držel jediný muž – vyšetřovatel Jozef Vachálek. Ten, podobně jako legendární Jiří Markovič, rozehrál s vrahem psychologickou hru, v níž se důvěra stala zbraní spravedlnosti.
Věda, letectví, právo, medicína i aktivismus — česká historie i současnost skrývá desítky žen, které měnily a mění svět. Často bez slávy, ale s velkým dopadem na společnost i další generace. První pilotka. První profesorka. Průkopnice vědy, výzkumu i postavení žen ve vědě. Jejich příběhy překročily hranice své doby a ukazují, že odvaha a zvídavost jsou tou nejlepší inspirací.
V pátek na zámku v Lánech došlo k výjimečné události. Po dvaceti letech čekání zde historici otevřeli vzkaz, který měl obsahovat poslední slova někdejšího československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Ačkoliv o poslední slova nakonec nešlo, některá vyjádření TGM vzbudila zájem na sousedním Slovensku.
Po 20 letech čekání se v pátek konečně otevřel dopis, který měl obsahovat poslední slova někdejšího československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Obsah dopisu byl ale jiný, než se očekávalo. "Trochu jsme se báli, že tam bude nějaká banalita," říká historik Luboš Velek, který byl otevření přítomen. O žádné banality ovšem nakonec vůbec nešlo.
U Stačilo! a SPD řeší jednotlivé krajské soudy, zda jde v jejich případě o jeden kandidující subjekt, či skrytou koalici více stran. Definitivní odpověď nám dá Ústavní soud. Před obdobnou otázkou ale stála česká politika v trochu jiných kulisách už jednou - před parlamentními volbami v roce 1992.
Z kasaře se stal mediální idol, z idolu chladnokrevný vrah. Martin Lecián, "Postrach Moravy", fascinoval i děsil prvorepublikové Československo. Proč ho část národa zbožňovala, zatímco za sebou nechával krvavou stopu? Ponořte se s námi do hloubky archivů a odhalte skutečný příběh, kde se mýtus o českém Jánošíkovi střetává s brutální realitou vražd a osudové popravy.
Kolem Prahy vyrostla těsně před začátkem druhé světové války unikátní betonová hradba. Pražská čára, technologický skvost a symbol odhodlání bránit svobodu, se však nikdy nedočkala své zkoušky ohněm. Proč tento velkolepý projekt ztroskotal a co nám jeho trosky v krajině vyprávějí o zradě, statečnosti a jedné z největších otázek českých dějin: Co kdyby se tehdy střílelo?
Jak to kdysi v Československu vlastně vypadalo? Vraťte se do éry socialismu, na niž by leckdo rád zapomněl, ale leckdo si ji pořád s lehce nostalgickým nádechem připomíná. Vybrali jsme různé barevné vzpomínky na místa většinou i s přítomností aut, motorek či autobusů.
Púchov, 1988. Pětiletý Ľuboš Bednár zmizel beze stopy z pískoviště před domem. Policejní pes ztratil stopu u silnice, pak už jen ticho. Žádné tělo, žádný únosce, žádné výkupné. Jen mrazivá legenda o bílém autě a otázky, které vrtají hlavou i po 37 letech. Přečtěte si kompletní rekonstrukci případu, který je dodnes největší nevyřešenou záhadou zmizení dítěte v Československu.
Československo se na přelomu 40. a 50. let 20. století točí ve spirále těžkého průmyslu. K tomu jsou třeba megatuny rud, uhlí i chemikálií, rostou elektrárny, hutě i doly. A v centru toho všeho je železnice, která všechno musí odvozit. Tou dobou se elektrifikují tratě tempem, jaké dráhy do té doby, a už ani nikdy potom, nezažily.
Přes den nenápadný dělník na kole, přes noc brutální vrah, který děsil celé poválečné Československo. Václav Mrázek během šesti let spáchal sedm vražd a desítky sexuálních útoků, přičemž jeho sadistické praktiky a schopnost unikat spravedlnosti šokují dodnes.
Hovořit o módě je spíše nadsázka. Jednalo se převážně o umělá vlákna a obdobné vzory, pokud nějaké byly. Takhle to v dobách totalitního Československa vypadalo u vody. Galerie je připomínkou časů, kdy slunce pálilo, fronty na nanuky se vlnily jako plastové lžičky po ponoření do horké kávy a pestré léto na chvíli přebilo všudypřítomnou barvu socialistické šedi.
V noci z 18. na 19. června 1945 se na Švédských šancích u Přerova odehrál jeden z nejděsivějších masakrů poválečného Československa. Vojáci 17. pěšího pluku pod vedením Karola Pazúra a Bedřicha Smetany tam brutálně zavraždili 265 karpatských Němců – převážně ženy a děti. Nová zjištění historika Pavla Kreisingera a vydání publikace Temné obilí odhalují šokující detaily dlouho zamlčované tragédie.
