Základy virtuální reality sahají už do 19. století, kdy vědci objevili princip prostorového vidění. Skutečný rozvoj ale přišel až o století později. Od prvních experimentů s mohutnými přilbami připevněnými ke stropu přes pokusy jako Virtual Boy od Nintenda nebo pohybovými senzory Kinect se vývoj posunul k moderním zařízením typu Oculus Rift či PlayStation VR. Každý z těchto kroků přinesl technické vylepšení, přesto zůstává virtuální realita stále spíše okrajovou záležitostí.

Velký posun nastal po roce 2012, kdy se VR stala dostupnější pro běžné hráče. Současné headsety nabízejí vysoké rozlišení, bezdrátové připojení a přesné snímání pohybu. Přesto jejich využití zůstává omezené hlavně na krátké zážitky. Nejpopulárnějším titulem je dodnes rytmická hra s českými kořeny Beat Saber, zatímco plnohodnotných projektů s velkým rozpočtem vzniká minimum. Virtuální realita tak zatím slouží spíše jako doplněk než hlavní platforma.

Podle vývojářských trendů má trh s VR i přes tyto limity růst. Zmenšující se a levnější headsety lákají nové uživatele, technologie se uplatňují i mimo herní průmysl - například v medicíně či architektuře. O skutečné revoluci se však zatím mluvit nedá. Virtuální realita zůstává především technologickým experimentem s velkým potenciálem, nikoli každodenní součástí herního světa.

Budoucnost vývoje míří k propojení virtuální reality s neurovědami a rozšířenou realitou. Firmy testují ovládání myšlenkami i přenos pocitů prostřednictvím senzorů, zatím jde však o rané experimenty. Vědci pracují i s tzv. lucidním sněním - stavem, kdy si člověk uvědomuje, že sní, a může svůj sen ovlivňovat jako ve videohře. Myšlenka "hraní ve snu" tak už není jen doménou sci-fi filmů, ale možným směrem, kterým se vývoj virtuální reality může jednou ubírat.