Vládní systém v úterý odpoledne zpřístupnil další verzi návrhu zákona, který má převést financování České televize a Českého rozhlasu z poplatků do státního rozpočtu. V projednané verzi zveřejněné odpoledne už jsou uvedené částky, které v předchozím dostupném dokumentu chyběly. Česká televize má podle návrhu v příštím roce dostat 5,74 miliardy korun, Český rozhlas 2,065 miliardy korun.
Dopoledne byla v systému verze pro jednání vlády, kde v příslušných paragrafech byla jen vytečkovaná místa. Šlo přitom o klíčový údaj celé reformy, protože příspěvek ze státního rozpočtu má nahradit dosavadní televizní a rozhlasové poplatky.
Ministr kultury Oto Klempíř na síti X odpoledne uvedl, že systém evidence vládních dokumentů musí nejprve obsahovat podklady předkládané vládě a teprve poté materiály upravené po projednání. „Finální schválené znění bylo právě vloženo do systému,“ napsal. Systém se podle něj aktualizuje dvakrát denně. „Mimochodem, ze zákona jsme měli na to týden, zvládli jsme to do druhého dne,“ uvedl ministr.
Odpolední verze tak sjednotila legislativní text s částkami, které Klempíř oznámil už v pondělí na tiskové konferenci po jednání vlády.
Dopolední absence částek souvisela s tím, že přesné parametry zákona zůstaly utajené až do poslední chvíle. O částkách se rozhodovalo teprve na zasedání vlády. „Nevěděl to nikdo až do dnešního rána. Včera večer jsem se díval na Českou televizi, tak tam si stěžovali, že to nevědí. Byl jsem spokojen, že jsme to utajili. Nikdo to nevěděl, takže jsme to schválili dneska ráno,“ řekl k tomu premiér Andrej Babiš (ANO) na tiskové konferenci.
Právním základem schváleného návrhu je původní zákon ministra kultury Oto Klempíře. Po vypořádání připomínek z meziresortního řízení z něj ale prakticky nic nezůstalo. Ministerstvo většinu připomínek přijalo a celý chystaný zákon přepsalo včetně názvu.
Spolu se zákonem nahráli úředníci do systému i další dokumenty. Patří mezi ně hodnocení dopadů regulace a revidovaná důvodová zpráva. Z důvodové zprávy vyplývá, že se vláda kvůli změně financování obrátí na Evropskou komisi se žádostí o předběžné stanovisko.
Vláda chce vědět, zda přechod od poplatků k rozpočtovému příspěvku představuje tak zásadní změnu veřejné podpory, že by ji měl Brusel předem posoudit podle pravidel hospodářské soutěže.
Kabinet zároveň tvrdí, že nová úprava je v souladu s Evropským aktem o svobodě médií (EMFA). Veřejnoprávní média mají na plnění veřejné služby dostávat příspěvek ze státního rozpočtu. Ten má být mandatorním výdajem a jeho výši má přímo stanovit zákon.
Návrh počítá také s valorizací příspěvku, aby jeho reálná hodnota v čase neklesala. „Navržená úprava je tedy založena na předem stanovených, transparentních a objektivních kritériích,“ uvádí důvodová zpráva.
Doprovodné hodnocení dopadů regulace ale upozorňuje i na rizika. Přesun financování do státního rozpočtu podle něj zvyšuje význam transparentních, zákonných a předvídatelných pravidel pro poskytování příspěvků, „aby nedocházelo k ad hoc politickému ovlivňování financování médií veřejné služby“.
Bez dostatečných garancí by podle dokumentu rozpočtové financování mohlo zvyšovat riziko politického tlaku nebo netransparentního rozhodování o výši prostředků. Klempíř na tiskové konferenci uvedl, že financování ze státního rozpočtu nemění právní status médií veřejné služby. Ta podle něj dál zůstávají nezávislými institucemi s vlastním vedením a vlastními radami.
Ministr kultury však na tiskové konferenci prohlásil, že podle něj není žádná zvláštní ochrana médií potřeba. Podobně se před novináři vyjádřil třeba místopředseda sněmovny Patrik Nacher.
V hodnocení dopadů regulace je také vysvětleno, proč vláda zvolila právě financování ze státního rozpočtu. Tato varianta podle dokumentu „nebyla vybrána proto, že by měla nejnižší náklady nebo nejnižší rizika, ale proto, že nejkomplexněji odpovídá Programovému prohlášení vlády a cílovému stavu regulace“.
Samotnou systémovou reformu označuje zpráva za největší změnu a zároveň za „nejrizikovější volbu“. Reforma ruší přímou poplatkovou povinnost a do budoucna odstraňuje poplatkovou administrativu. Podle materiálu ale nese nejvyšší fiskální a institucionální rizika.
Její vhodnost závisí na několika podmínkách. Patří mezi ně zákonem předvídatelný a automatický mechanismus financování, dostatečná výše příspěvku odpovídající rozsahu veřejné služby, valorizace chránící systém před inflací a záruky nezávislosti na politickém rozhodování.
Materiál zmiňuje také potřebu vhodně nastavit ukončení poplatkové evidence a vypořádání nedoplatků a přeplatků. Bez těchto podmínek by reforma podle hodnocení mohla vést k oslabení finanční nezávislosti médií, krátkodobým rozpočtovým tlakům, omezení veřejné služby nebo sporům o vztah mezi kontrolou hospodaření a redakční autonomií.
Financování veřejnoprávního vysílání spadá primárně do pravomoci členských států. Unijní právo jim ponechává prostor pro volbu systému financování. Zvláštní postavení veřejnoprávních médií zakotvuje takzvaný amsterodamský protokol připojený ke Smlouvě o fungování Evropské unie.
Podle něj mohou státy veřejnoprávní vysílání financovat, pokud prostředky slouží k plnění veřejné služby a nenarušují hospodářskou soutěž v rozporu se společným zájmem. Stabilní a předvídatelný systém financování zároveň EMFA řadí mezi podmínky nezávislosti veřejnoprávních médií.
Zprávu jsme v 16:50 aktualizovali v celém rozsahu.
ČLÁNKY DO MAILU