Je to pár dnů, co SPD vyslala na ministerstvo obrany svého náměstka. Liberecký politik a bývalý voják Radovan Vích, který neuspěl ve volbách do sněmovny, jako druhý muž resortu dohlíží na ministra Jaromíra Zůnu. Jak zjistil deník Aktuálně.cz v archivech, Vích byl stejně jako Zůna členem normalizační KSČ. I když to nejdřív reportérovi odmítal, nakonec Vích prohlásil, že přihlášku podepsal.
Dokončoval DAMU, hrál v divadlech, filmech i seriálech – byl vycházející hvězdou. Jenže taky šířil petici Několik vět, účastnil se Palachova týdne a 17. listopadu byl na Albertově. Po autonehodě, která ho upoutala na vozík, se stal symbolem odvahy a přesvědčení. „Je lepší být na vozíku než s komunisty. O tom vůbec není pochyb,“ říká herec Jan Potměšil během unikátního vzpomínání na listopad 1989.
V mladých lidech 90. léta vyvolávají různorodé představy. Nejčastěji si s nimi spojují pád komunismu či sametovou revoluci. Část ale v dění tápe. Téměř polovina mladých do období zařazuje vstup země do EU, čtvrtina vpád sovětských vojsk nebo Zemana ve funkci prezidenta. Zhruba polovina kritizuje vznik nerovností, které mají vliv dodnes. Vyplývá to z výzkumu ústavu STEM pro Knihovnu Václava Havla.
Pětatřicáté výročí sametové revoluce poznamenaly i spekulace ohledně vlivu StB na průvod ze 17. listopadu. Spoluorganizátorku tehdejší demonstrace Moniku MacDonagh-Pajerovou nová vysvětlení rozčilují. V rozhovoru pro Aktuálně.cz odhaluje detaily z její organizace i z jednání s komunisty. "Chci, aby letošní výročí bylo výstřel z pistole. Bude volební rok, demokraté se musí začít mobilizovat," říká.
Rok 1989 byl pro země východního bloku zlomový. Komunistický režim v naprosté většině z nich padl, někde za poklidných, jindy poněkud krvavějších okolností. Byl to pro mnohé poslední rok, kdy nemohli volně cestovat nebo si koupit bez problémů některé z modernějších západních aut. Jak to na silnicích nejen v Československu pár měsíců před pádem železné opony vypadalo, si připomeňte v galerii.
Málokde je hudební kritik Jiří Černý, který minulý týden zemřel ve věku 87 let, tak šťastný jako na dvou záběrech. Ten první viděla většina národa: pochází z 24. listopadu 1989, kdy v pražské Laterně magice oznamuje rezignaci komunistického vedení, jinými slovy že sametová revoluce se vydařila. Václav Havel objímá Alexandra Dubčeka, Jiří Černý se přidává a vítězoslavně jásá.
Cesta Miloše Zemana vedla z rodiny poštovního úředníka přes prognostický ústav až do nejvyšších pater politiky. Život a kariéru bývalého premiéra a prezidenta přináší Aktuálně.cz na snímcích, které zachycují nejen důležité politické události, ale i momenty, které se vryly do paměti. Zeman nyní slaví 80. narozeniny.
Stál jsem na ulici, byla svoboda a já mohl udělat tohle a támhleto, anebo klidně něco jinýho, napsal Jáchym Topol. Jeho nejslavnější román Sestra pojmenovává podstatu 90. let minulého století.
S autorkou a editorkou knihy Samet blues o zkušenostech Romů po roce 1989, příchodu pervitinu a heroinu, partách kopáčů nebo reklamách, ve kterých Romové nikdy nevystupují.
Dva bývalí příslušníci komunistických represivních složek vzpomínají na svůj rok 1989. I na to, jak změnil jejich životy.
Shromáždění spolku Milion chvilek na Staroměstské náměstí v Praze. Dle svých slov chtějí slavit úspěch občanské společnosti ve volbách. Sledujte živě.
Každé další výročí 17. listopadu 1989 nás vzdaluje od historické události a má přirozenou tendenci živit mýty či legendy s ní spojené. Kromě nich pak sametovou revoluci opřádají konspirační teorie. Skutečnost je - jako obvykle - o dost méně kalendářová. Připomeňme si ji tedy.
Krátce po sametové revoluci z exilu přiletěla dojatá spisovatelka Zdena Salivarová. „Jsem šťastná, že jsme se sem dostali zpátky, my jsme v to vůbec nedoufali,“ uvedla. Milan Kundera nic takového neřekl. Přesto mají jedno společné: Salivarová dnes větší část života strávila v Kanadě. A dvaadevadesátiletý Kundera, který v Československu žil 46 let, už stejně dlouho pobývá ve Francii.
Šéfredaktoři Hospodářských novin a Aktuálně.cz odpovídají na žádost IVK o veřejnou omluvu za článek o tzv. ruském dluhu.
Před rokem 1989 jsme zažívali bezmoc, člověk nebyl pánem svého osudu. A hodně lidí na to zapomíná, nebo se snaží tehdejší dobu idealizovat, míní populární spisovatelka Alena Mornštajnová. V novém románu Listopád líčí, co by se stalo, kdyby nepřišel 17. listopad. Je čím dál těžší nemyslet na očekávání čtenářů, ale snažím se, aby každá moje kniha byla jiná. Umím se vcítit do lidí, dodává.
Obálce knihy vévodí zrezivělý klíč. Na zvonění klíči už přitom v listopadu 1989 nedošlo. Moci se chopila armáda a lidové vzedmutí po deseti dnech zadusila. Komunisti tak v této zemi vládnou dodneška. Alespoň v novém románu Aleny Mornštajnové nazvaném Listopád, který vychází tento čtvrtek.
Přes 17 tisíc československých vojáků čekalo před 41 lety (6. prosince 1980) u severních hranic s Polskem na rozkaz, aby do této spojenecké země vtrhli a potlačili vzrůstající všelidový odpor Poláků proti komunistické vládě. Paměť národa přináší ve spolupráci s Aktuálně.cz o této "Operaci Krkonoše" autentická svědectví vojáků, ale i překvapivou analýzu historika Prokopa Tomka.
Letošní připomínky brutální akce Sboru národní bezpečnosti proti studentům 17. listopadu 1989 proběhnou kvůli pandemii v porovnání s minulými lety nesrovnatelně skromněji. Připomeňme si proto impuls, který vedl k pádu komunistické totality několika dobovými snímky, ale i těmi z oslav svobody a demokracie.
„Jsem vytrvalostní typ, žádný sprinter,“ říká Jiří Černý. Přestože mluví o sportu, totéž platí o jeho celoživotní novinářské činnosti. 64 let poté, co napsal první článek o muzice, se nejznámější a nejstarší stále činný český hudební kritik dočkal mimořádného uznání. V sobotu večer byl uveden do Síně slávy cen Anděl.
Před rokem 1989 se lidé stresovali kvůli nedostatku zboží a s tím spojeným frontám v obchodech. Davy nakupujících a přeplněné obchody ale paradoxně kazí vánoční náladu Čechům i v současnosti, přestože nabídka prodejců je nepřeberná. Prázdné regály, specifikum předrevoluční éry, nahradily podle respondentů všudypřítomné vánoční reklamy a pocit, že Vánoce znamenají velký finanční výdaj.
Byla to svým způsobem politická kampaň. Neměli jsme žádné povolení nebo objednávku, na to nebyl čas, vzpomíná fotograf Pavel Hořejší. V prosinci 1989 nechal vyrobit plakát, který měl veřejnosti představit Václava Havla jako kandidáta na prezidenta. Tím byl zvolen před 30 lety, 29. prosince. Byla to rychlá akce, doufali jsme, že to vyjde, lidé byli nadšení a tiskař byl hrdina, dodává.
